Před sedmi lety tým Marka Votroubka se svým projektem The EiMSA Robot zvítězil ve finále světové vědecké soutěže středoškoláků Intel ISEF v americkém Renu. Dnes vlastní největší 3D fotobanku na světě, je konstruktérem unikátní vřetenové sekačky EDWIN firmy Swardman a má plnou hlavu dalších projektů. „Kdyby nebylo soutěže Intel ISEF, určitě bych dělal to, co teď, ale tak o pět let později,“ říká Marek Votroubek k tomu, jak mu účast v největší světové soutěží pro mladé vědce změnila život.

 

Přijít na kloub tomu, jak věci – a především nejrůznější stroje – fungují, ho zajímalo od dětství. Rodiče Marka Votroubka to nejspíš na Vánoce neměli s výběrem vhodného dárku moc složité – stavebnice LEGO byla jeho favorit. Dodnes ji u velmi komplikovaných soustav občas používá, aby si ověřil, zda jeho nápad bude fungovat tak, jak předpokládá. A sáhne po ní raději než po počítačovém programu.

  lrDSC_4696.jpg

 

 

Má geniální technický mozek a představivost, tah na bránu, chuť se dál vzdělávat a slušnou vyřídilku. Za posledních sedm let se moc nezastavil a svůj úspěch v soutěži Intel ISEF tak díky svojí pracovitosti dokázal zúročit na maximum. „Účast v soutěži Intel ISEF mi pomohla osvojit si styl práce a prezentace, ze kterých těžím každodenně až dodnes, ať už pracuji na jakémkoli jiném projektu,“ říká Marek Votroubek. Jeho polem působnosti jsou především speciální mechanická a konstrukční řešení.

 

„Pivní robot“ – slibný začátek kariéry konstruktéra

 

Na střední škole už to nebylo jen klukovské hraní. A když Markovi Votroubkovi a jeho spolužákovi Petrovi Bubeníčkovi jejich učitelka chemie a fyziky Martina Kunderová navrhla, ať svoje technické dovednosti zkusí uplatnit v soutěži Intel ISEF, pustili se do toho. Vznikl tak projekt The EiMSA Robot – robot, který byl zkonstruován tak, aby dokázal vyhledávat předměty pomocí vlastního programu, a manipulovat s nimi podle potřeby obsluhy. Vnímání robota zajišťuje digitální kamera, která posílá snímky do počítače, kde jsou následně zpracovány, a probíhá vyhledávání předdefinovaného předmětu. Pokud je požadovaný předmět nalezen, zasílá příkazy do řídicích modulů motorů. Základem pohybu jsou elektromotory z aku-vrtaček, které pohybují s osmi hnanými koly a ramenem přizpůsobeným k uchopování různých předmětů. 

 

Přezdívka „pivní robot“ vznikla kvůli tomu, že gymnazisti chtěli robota, který by dokázal najít láhev piva a nalít ho do sklenice. Ve finále soutěže Intel ISEF v USA s ním pak zvítězili v konkurenci 320 projektů z 56 zemí světa. „Na rozdíl od jiných týmů jsme svůj projekt znali do posledního šroubku, protože jsme na něm strávili stovky hodin práce a snadno jsme porotě dokázali vysvětlit a obhájit, co, proč a jak je v konstrukci robota EiMSAR použité,“ vysvětluje Marek Votroubek.

 

lrP1310170.jpg

 

Konstrukce robota je společným dílem Votroubka a Bubeníčka, k programování si přizvali kamaráda Jana Krále. Osmnáctiletým studentům z Gymnázia v Litomyšli tak v roce 2009 v americkém Renu tleskala mimo jiné desítka nositelů Nobelovy ceny, získali finanční odměnu 3000 dolarů a právo studia na jakékoliv americké univerzitě bez nutnosti absolvovat přijímací řízení či pohovory. Této možnosti však nakonec žádný z nich nevyužil. Marek Votroubek zamířil na ČVUT – ústav konstruování částí strojů, Petr Bubeníček na ústav fyzikální chemie při VŠCHT a Jan Král na elektrotechniku VUT Brno. Finanční odměnu si rozdělili, z valné části však pokryla náklady na náročnou stavbu soutěžního robota, a to i když řadu součástek tým Marka Votroubka získal ze sběrny a podporu i zázemí jim poskytla škola a jejich rodiny.

 

Nicnedělání mě nebaví

 

Ačkoli je Markovi Votroubkovi teprve 25 let, může se kromě vítězství v soutěži Intel ISEF pochlubit i dalšími úspěšnými projekty. Od třinácti chodil na brigády a už v patnácti letech měl jasno v tom, že nechce skončit někde v práci od osmi do pěti. Před dvěma roky založil s Petrem Bubeníčkem startup 3Doid, která je v současnosti největší světovou 3D produktovou fotobankou, jejich trojrozměrné fotky používají všechny významné české internetové obchody. Černou elektroniku dokonce fotí rychleji, než přibývá na trhu a v nejbližší době se chystají ve 3D fotit i vybrané předměty ze sbírky Národní galerie. „Vítězství na Intel ISEF nám otevřelo brány do skutečného byznysu, a to nejen publicitou této soutěže, ale i pracovními výsledky a zkušenostmi, díky kterým jsme se právě tak dobře umístili. Přechod ze školního projektu k reálnému podnikání tak byl velmi snadný,“ shrnuje Marek Votroubek.

 

Kromě toho je Marek Votroubek také konstruktérem originálního konceptu vřetenové sekačky EDWIN výrobce Swardman. Dalším z jeho rozpracovaných, zatím akademických, projektů je invalidní vozík, který by zvládl jízdu v terénu. „Náš robot – vozík by fungoval obdobně jako auto, jen by měl osm kol. Zvládl by nejen přejíždět terénní nerovnosti, ale také pomocí hydraulických válců překonat třeba schody,“ sděluje Marek Votroubek.

 

lrDSC_0121.jpg 

 

 

Svůj čas Marek Votroubek dělí mezi několik měst – dva dny v týdnu tráví v Praze prací na sekačce EDWIN. Zbytek týdne pak pendluje mezi rodnou Litomyšlí, Brnem, kde má společnost 3Doid kanceláře a Ostravou, kde všechny 3D fotky vznikají. Na rozdíl od většiny svých vrstevníků si vysoké pracovní nasazení nejspíš opravdu užívá. Prokrastinace je mu cizí, pokud má něco udělat, neodkládá to a vrhne se na to hned. „Snažím se pracovat na maximum, dokud mi to myslí, odpočívat – respektive jen svoje projekty udržovat v chodu – budu až tak nejdříve za pět, deset let, “ říká Votroubek.

 

Litomyšlské gymnázium i díky Votroubkovi generuje další projekty pro Intel ISEF

 

Podobně jako jeho dalším dvěma kolegům z projektu robota EiMSA, kteří uvažují o tom, že se po studiu postaví za katedru, ani Markovi Votroubkovi není cizí svoje know-how předat mladším studentům. Z jeho domovského Gymnázia Aloise Jiráska v Litomyšli se do soutěže Intel ISEF každým rokem hlásí dva až tři projekty, které se zpravidla vždy dostanou do Akademie věd ČR na národní finále soutěže AMAVET, odkud se pak rekrutuje polovina finalistů za Českou republiku.  Je to i zásluhou Marka Votroubka, který do Litomyšli jezdí přednášet a jehož úspěšný pivní robot tam dodnes visí na nástěnce.

 

„Podpora motivace studentů na středních školách mi přijde zásadní. Mým cílem je středoškoláky přesvědčit, že rozvíjet vlastní vědecké nápady má větší smysl, než jen pasivně proplouvat studiem a na příkladu sebe sama jim ukázat, že lze úspěšně realizovat i nákladné a složité projekty,“ uzavírá Votroubek. V letošním roce se finále Intel ISEF z litomyšlského gymnázia zúčastní talentovaná chemička Kateřina Valentová, jejíž projekt se týká výzkumu hyaluronanu, látky, která tvoří jednu z hlavních složek mezibuněčné hmoty a má mnoho výjimečných biologických funkcí.