Číst tiskové zprávy a jiné oficiální firemní materiály není žádná velká zábava. Věřte mi - přečetl jsem jich za svou pracovní kariéru už opravdu hodně. Přesto mě často znova překvapí, jak se v nich dá sebelepší téma umrtvit do beznadějné nudy, do pouště písmen, kterou se prodíráte jen z povinnosti a cítíte, jak vám dává zabrat.

 

Rád bych řekl, že materiály společnosti Intel jsou v tomto směru výjimkou. Rád, ale nemohu, lhal bych. Výjimky nejspíš neexistují. Mohu vám ostatně prozradit, proč tomu tak je. Oficiální materiály nejsou autorskými texty. Podílí se na nich skupina lidí. Čím větší firma, tím větší skupina. Marketing, PR, produktoví manažeři a v neposlední řadě právníci, kteří to dorazí definitivně. Výsledek pak vyhovuje všem – kromě člověka, který by to měl číst. Mé lepší já mi říká, že na něj v tom úsilí prostě jen zapomněli. Mé horší já tvrdí, že se stejně nevěří v existenci osoby, která by to četla. Nečíst by ale byla mnohdy chyba. Věřím tomu, že v sebebanálnějším textu je někde schovaná přinejmenším jedna věta, kvůli níž se vyplatí dát si tu námahu.

 

Celý tenhle dlouhý úvod mě napadl při čtení white paperu, který se jmenuje Transforming the Workplace. (Jako redaktor bych mu vytkl leccos, je však o dost lepší než průměr žánru a přečíst byste si ho mohli.) Věta, která mě v něm dostala, zní takhle: „Technology isn’t the same thing as change.“ Technologie není totéž co změna! To je vynikající formulace a velice důležitý postřeh – a taky, bohužel, dost nesamozřejmý. Jestli se dneska v informatice na něco zapomíná (nebo se to vědomě ignoruje, což je ještě horší), pak je to právě tohle.

 

int_brand_614_interview.jpg

 

O jaké změně tu je řeč? O transformaci pracovního stylu, pracovního prostředí, pracovních nástrojů, práce jako takové; a to ve všech odvětvích průmyslu a služeb, nikoli jen v nějakém specifickém.

Svět kolem nás se mění pořád, o tom není sporu. Jestli máte dojem, že se poslední dobou mění nějak rychleji a chaotičtěji, nejspíš se nepletete. Už to má i název: čtvrtá průmyslová revoluce. Počítače a telekomunikace definitivně přestávají být samostatným oborem, rozpouštějí se ve všech oborech. Z některých nezůstane kámen na kameni. Tak třeba Uber a taxikáři, Airbnb a hotely; tradiční odvětví brání své obchodní modely ze všech sil, ale věčně to nepůjde. Stejně jako nepůjde provozovat firmu podle zastaralých pravidel fungování, s pevně nastavenými a neměnnými procesy. Ne proto, že nové je módní; proto, že staré je neefektivní. S vyššími náklady dosahuje nižší kvality.

 

Tohle všechno se už víceméně ví, i když spíš teoreticky. V praxi si stále ještě mnoho lidí a podniků říká, že nějak bylo a nějak bude, proč bychom měli něco měnit zrovna my, když to pořád ještě celkem funguje. Je mimochodem zajímavé, jak odolní vůči změně ve své práci jsou ti, kdo dávno změnili své spotřebitelské návyky. Nakupují v e-shopech, protože to je levnější, ale nenapadne je zřídit kvalitní e-shop ve firmě, za kterou nesou spoluzodpovědnost. Jak malý logický krůček, a jak málo lidí ho udělá!

 

A pokud udělá, pak často špatně. Čímž se vracíme ke konstatování, že technologie není totéž co změna. Technologie se dá koupit. Změna ne. Změna není za peníze, za změnu se platí výhradně vlastní prací a nepříjemnostmi. Změna bolí. Do změny se vám nechce. Z dobrých důvodů: ze začátku to nebude pěkné. Změna je jako si jít nechat spravit zub. To taky většina z nás odkládá na poslední chvíli. Často až do chvíle, kdy se už zub nedá zachránit.

 

Díru v zubu nezacelíte penězi a problémy s fungováním firmy taky ne, i když oboje stojí také peníze. Nakoupit hardware a software, který se nebude rozumně využívat, je k ničemu. To, co se musí změnit doopravdy, je ovzduší, kultura, vztahy. Občas také personální obsazení některých pozic. Technologie tomu mohou úžasně pomoci – přestavte si jen, kolik lidí může být spokojenějších a produktivnějších, když budou občas pracovat z domova – ale samy o sobě nestačí. Zní to tak nudně, jako by to bylo vytržené z nějaké tiskové zprávy. A v mnoha z nich taková věta skutečně stojí. Ale pozor, banality jsou nejen nudné, ale velmi často také pravdivé. A vždy přehlížené.