Tuzemští podnikatelé ještě ani zdaleka nestačili vstřebat, co z praktického hlediska pro jejich IT, výrobu nebo obchod vlastně znamená „třetí platforma“ (third platform) či „souběh sil“ (nexus of forces), jak o nich ve svých studiích hovoří analytické společnosti, a už tu máme další fenomén, který útočí ze všech stran a všemožné studie, články a analýzy se nás snaží přesvědčit, že tentokrát opravdu, ale opravdu nejde o pouhou marketingovou bublinu nebo další hračku pro „ajťáky“. Ironii však stranou. Ano, řeč je o „internetu věcí“ (Internet of Things), také označovaném zkratkou IoT.  A právě v něm se setkávají technologie jako cloud, analýza velkých dat, mobilita, M2M komunikace, autonomní stroje a další – ve skutečnosti umožňují jeho vznik.


Velké vize, velká čísla, velké peníze

Podle prognostiků bude do roku 2020 k internetu připojeno přes sedm miliard lidí a podniků a nejméně 35 miliard zařízení, vyskytují se ale i odvážné vize o 200 miliardách propojených „entit“. Jejich vzájemné interakce – komunikace, vyjednávání a transakce – vytvoří nový digitální svět. A „ušetřen“ nezůstane nikdo – největší význam internet věcí pravděpodobně získá v průmyslu a obchodu, avšak upotřebení podle prognóz nalezne i ve veřejné správě, zdravotnictví, bezpečnosti dopravě i v domácnostech.

O tom, jaká nakonec bude realita, se můžeme jen dohadovat, ale o statistiku v tomto případě až tolik nejde. Jde především o byznys. Velikost trhu, který okolo internetu věcí vzniká, se odhaduje řádově na desítky miliard dolarů. A není to zdaleka pohled technologický nebo infrastrukturní – vždyť zabudovat do téměř jakéhokoli zařízení čip pro základní komunikaci a manipulaci s daty stojí dnes několik málo centů. Skutečná hodnota internetu věcí spočívá ve využitelnosti informací. Již dnes se velcí hráči na poli IT předhánějí, kdo rychleji, lépe a efektivněji pomůže smysluplně využívat data, která proudí rychle se rozrůstajícím ekosystémem vzájemně propojených uživatelů, procesů, strojů, zařízení, spotřebičů, vozidel, snímačů a dalších „inteligentních“ prvků prakticky ve všech oborech lidské činnosti.

Když už zde hovoříme o velikosti trhu, záleží samozřejmě na tom, co vše do vymezení pojmu „internet věcí“ zahrneme. Definice se totiž různí a hranice v praxi rozhodně nejsou ostré. Internet věcí lze popsat jako rozsáhlou síť sítí s velkým množstvím různorodých, jedinečně identifikovatelných koncových bodů a platforem, které komunikují bez lidského zásahu. Podle jiné definice se jedná o zařízení a systémy, kde o reakci na podnět rozhoduje stroj, nikoli člověk. „Věcí“ v takovém internetu může být téměř cokoli, co lze opatřit vlastní IP adresou a propojit s čímkoli jiným, rovněž opatřeným IP adresou.

Coming-soon-page-ng-moodboard-banner-965x500_Final_17.jpg


Jedna lednička povídala…

Internet věcí je tedy založený téměř výhradně na interakci a komunikaci typu machine-to-machine (M2M). Většinu chytrých IoT zařízení potom nenajdeme v domácnostech, ale v továrnách, skladech, dopravních systémech, obchodech a zdravotnických zařízeních. Proč? Protože sítě inteligentních zařízení poskytují životně důležitá data pro sledování zásob, řízení výroby, zvyšování efektivity, úsporu nákladů a ochranu zdraví a záchranu životů.

 

Podle odhadů společnosti Intel bude připadat 40,2 % internetu věcí na průmyslové podniky (např. pro realtimovou analýzu dodavatelského řetězce, řízení robotizovaných provozů apod.), 30,3 % na zdravotnictví (sledování zdravotního stavu na dálku, elektronické záznamy, bezpečnost ve farmacii), 8,3 % na maloobchod (sledování zásob, analýza kupního chování atd.), 7,7 % na bezpečnost (biometrické zámky, snímače a hlásiče) a 4,1 % na dopravu (plně či částečně autonomní vozidla, navigace, inteligentní systémy dopravy).

 

Tento vývoj však s sebou nepochybně přináší také rostoucí nároky na související infrastrukturu – podle výzkumu společnosti Harbor Research (Smart Systems Forecast Model 2015) vygenerují v roce 2020 jen samotná IoT zařízení závratných 194 petabytů dat. Takový objem vstupů je samozřejmě ideálním zdrojem podkladů pro sofistikované analýzy na bázi dalšího z fenoménů soudobého IT, známého pod názvem Big Data. Zatěžovat síťovou infrastrukturu obřími toky nezpracovaných dat proudících směrem od strojů přímo do datového centra se nejeví jako právě ekonomické řešení, různí výrobci hardware proto ve spolupráci s Intelem přicházejí s řešeními předsunutých gateway (například Dell Edge Gateway 5000), jejichž úkolem je primární přijetí, zpracování a vyhodnocení dat velmi blízko jejich samotnému zdroji. Do datacentra tak již proudí pouze konsolidovaná a především smyslupná data v mnohem nižších objemech.

 

StL_Phase_2_front.jpg

Internet věcí tak změní nejen interní procesy či infrastrukturu a otevře tak nové příležitosti, ale zásadně ovlivní například i vztahy mezi dodavateli a odběrateli – je pravděpodobné, že například umožní odbourat nejrůznější prostředníky – distributory a maloobchodníky – a navazovat tak vztahy přímo s koncovými zákazníky. V mnoha případech se dokonce zákazníky stanou autonomní stroje, které budou za lidského zákazníka rozhodovat. Internet věcí změní také některé základní právní normy, jako jsou ochrana osobních údajů nebo majetku.

 

S internetem věcí se zkrátka budeme setkávat stále častěji, ve zjevné i skryté podobě – od tiskáren, které si samy objednají docházející inkoust přes vozidla, která z dopravního systému města zjistí, kde je nejbližší volné parkoviště, po provozně-logistické systémy, které zajistí, že se požadovaný inkoust ocitne uživateli na stole. Mnoho z toho, co internet věcí představuje, zatím vypadá jako science fiction, nebo alespoň donedávna vypadalo. Jak nedávno poznamenal jeden známý český IT novinář: „Bojím se domyslet, co internet věcí způsobí. Odmítne mi lednička vydat jogurt s tím, že zrovna lajkuje sousedově pračce status na Facebooku?“