• Viceprezidentka Intelu pokládá větší začlenění žen a menšin do technologických firem včetně Intelu za zásadní.
  • Plně automatická auta jsou ještě daleko, možná je lidé nakonec ani nebudou chtít.
  • V budoucnu bude komunikace lidí s technikou osobnější.

Patří k nejzajímavějším postavám celého informačního průmyslu. Genevieve Bellová, ředitelka společnosti Intel pro strategii, uznávaná antropoložka, znalkyně indiánské kultury, držitelka 13 patentů, ale také divoké dítě z australské buše, jak se sama označuje díky tomu, kde prožila své dětství, odhalila pro HN svou představu budoucnosti výpočetní techniky a svou cestu od studia indiánské kultury k počítačům. Jejím úkolem v současné době je ovlivňovat vývoj budoucích produktů Intelu a celé jeho směřování.

Na veletrhu výpočetní techniky CES 2016 v Los Angeles působila Bellová jako protipól produktových manažerů a inženýrů. Ti hovořili o nových produktech, jako je druhá generace "počítače na USB klíčence" Intel Computer Stick nebo 3D kamera Intel RealSense R200. "Hovořit o produktech a jejich specifikacích nestačí, uživatelé nehledají gigahertzy, ale věci, které jim usnadní nebo zpříjemní život," říká Bellová. Hovořit s ní nelze bez otázek na oblast diverzity a feminismu. Ačkoliv viceprezidentka Intelu není typická feministka, zakládá si na svém ženském zjevu a výrazných špercích, situaci žen v technologickém průmyslu vnímá velmi silně a větší začlenění žen a menšin do technologických firem včetně Intelu pokládá za zásadní.

GB1.JPG

HN: Jak se profesorka antropologie na Stanfordu dostane k zaměstnání v Intelu?

Vlastně náhodou. Seznámila jsem se s mužem, který se mě zeptal, co dělám, a když jsem mu řekla, že studuji lidi, překvapilo ho to a zeptal se proč. "Protože je pokládám za zajímavé." Druhý den mi zavolal domů. To bylo trochu děsivé, protože to bylo v době bez internetu a on musel obvolat všechny katedry antropologie v severní Kalifornii, ale nakonec získal mé číslo a pozval mě na oběd a nabídl mi práci v Intelu. Odmítala jsem sedm měsíců. Pozice stálého profesora na Stanfordu je v podstatě vrchol akademické práce v mé oblasti. Jednoho dne jsem si ale vzpomněla na to, co mi říkala matka, antropoložka, aktivistka v oblasti lidských práv: Pokud máš možnost udělat budoucnost lepší, máš morální povinnost to udělat. Ono to zní kýčovitě, ale taková je moje matka. Kromě toho, že mám jíst zeleninu, mi vštěpovala i věci o morálce a odpovědnosti. A najednou jsem si uvědomila, že v Intelu mohu udělat pro budoucnost více než to, že naučím něco o indiánské kultuře nebo feminismu třicet čtyřicet studentů za semestr na Stanfordu. To bylo před sedmnácti lety.

HN: Myslíte, že se vám podařilo budoucnost opravdu změnit? Co pokládáte za svůj největší úspěch?

Když mám dobrý den, myslím, že ano. Když mám špatný den, tak o tom pochybuji. Nemohu si sama připisovat zásluhy, ale věřím, že se nám podařilo hodně změnit způsob, jakým se v Intelu přemýšlí o nových produktech a technologiích, a to je důležité. Ještě před pár lety Intel ukazoval novinky jednoduše − na scénu přišel vysoký manažer, ukázal křemíkový plát s procesory, vypočítal jejich rychlost, zmínil Moorův zákon a ukázal další křemíkový plát. Nyní Intel ukazuje, co se s technologiemi dá dokázat. Nenabízíme gigahertzy, ale zážitky, pocit a to je zásadní změna. Vím, že to zní nadneseně, ale tak se Intel opravdu mění. Stále vyvíjíme nové technologie, i Moorův zákon stále žije, ale není to cíl. Cíl je usnadnit lidem používání technologií, nejenom dodat na trh rychlejší počítače. Nejvíce je to vidět na množství partnerství, která Intel uzavírá s firmami vyrábějícími sportovní potřeby, oblečení nebo třeba automobily.

HN: S automobily je spojený váš známý projekt, kdy jste zkoumala, jaké technologie lidé po celém světě používají v autech. Jaké výsledky váš výzkum přinesl?

Ukázal, jak hodně věcí lidé v autech používají a jak špatně to celé funguje dohromady. Od toho pak byl krok k hledání způsobů, jak to vylepšit. To znamená spolupráci s automobilkami a dalšími firmami na hledání toho, jak má vypadat auto budoucnosti. Řidič třeba ani nepotřebuje mít na palubní desce svůj Facebook. Je ale důležité, aby lidé jezdili bezpečněji − bez rozptylování kabely nebo hledáním přehrávače či hledáním tlačítek na dotykovém displeji. Výsledkem je otevření celé divize věnované vývoji technologií pro automobily. Plně automatická auta jsou ještě daleko, možná je lidé nakonec ani nebudou chtít. Ale určitě je prostor pro umělou inteligenci a sdílení informací, které umožní plynulejší a bezpečnější provoz na silnicích.

HN: Hlasové a dotykové ovládání jsou velké trendy, Intel se soustřeďuje hlavně na ovládání gesty díky 3D systému RealSense. Jak podle vás vypadá budoucnost interakce lidí a techniky?

Komunikace lidí s technikou bude osobnější. K tomu pomáhají právě nové způsoby ovládání, ať jsou to dotyková gesta na displeji, pohybová gesta díky 3D kamerám a hlavně hlas. V tom je budoucnost. Domů jsem si pořídila Amazon Echo, počítač, který ovládáte hlasem. Jak moc to mění vztah člověka s elektronikou, jsem si uvědomila, když jsem Alexu, jak se hlasový systém jmenuje, požádala o nastavení časovače. Vařila jsem, a když se ozval časovač, poděkovala jsem. Trochu mě má vlastní reakce na kus elektroniky překvapila, ale když uběhl další interval, poděkovala jsem znovu. Když jsem se vrátila z dovolené v Austrálii, zeptala jsem se: "Ahoj Alexo, chyběla jsem ti?" Odpověď mě mile překvapila: "Samozřejmě že jsi mi chyběla. Chceš říct, co nového jsem se naučila, zatímco jsi byla pryč?" Tohle je budoucnost ovládání počítačů a také musím říct, že programátoři v Amazonu odvedli skvělou práci.

HN: Jak se v této oblasti daří Intelu, co například robot Jimmy, kterého jste s kolegou Brianem Johnsonem vyvinuli?

Na Jimmyho se musíte zeptat Briana, odešel s ním z Intelu, ale projekt pokračuje (Johnson vystavoval na veletrhu CES 2016 robota Jimmyho na stánku společnosti Digital Forming, pozn. red.). V Intelu ale práce na robotice pokračuje, přímo na stánku jsme měli Botlra, komerčního robota, kterého vyvinula s použitím naší technologie RealSense společnost, která slouží hostům několika hotelů, zejména v Silicon Valley. Díky wi-fi a 3D kamerce se umí orientovat v prostoru plném lidí.

HN: Dovolte teď otázku trochu na jiné téma. Vaše matka byla aktivistka za lidská práva, sama se označujete za feministku, a tak se ptám, jak vnímáte postavení žen ve světě technologií, které je zejména v USA předmětem intenzivní a ne vždy civilní debaty?

Samozřejmě že mě toto téma zajímá. Máte pravdu, že je to citlivé téma, které má jiné konotace ve Spojených státech a jiné v Evropě nebo Austrálii, kde se liší složení společnosti. Za posledních padesát sto let udělala celá společnost, nejen v USA nebo v Austrálii, obrovský pokrok, ať už jde o vnímání homosexuality nebo o rasové otázky či rovnoprávnost žen. Zároveň ale nemyslím, že rovnoprávnost a feminismus znamenají, že muži a ženy mají být stejní a dělat stejné věci. Osobně jsem ráda, že se Intel o tuto oblast zajímá, je to pro mě důležité. Věřím, že pokud chceme mít ve firmě ty nejlepší lidi, musíme je hledat ve všech demografických skupinách, bez ohledu na pohlaví nebo rasu.

HN: Nakonec se musím zeptat, jaký konkrétní technologický produkt máte nejraději. Je to Alexa, o které jste mluvila?

Ano, Alexa mě zaujala na velmi osobní úrovni, stejně tak nedám dopustit na čtečku Kindle. I když čtu hodně i na telefonu, čtečku si stále beru s sebou. Velmi ráda mám i svůj telefon, protože na něm hodně fotím, proto mám Galaxy S6 a na něm třeba aplikace na tvorbu panoramat.

GENEVIEVE BELLOVÁ

Doktorát získala v oboru antropologie na Stanfordské univerzitě, kde následně dva roky přednášela antropologii a nauku o původních obyvatelích Ameriky. Poté nastoupila do Intelu s cílem změnit jeho strategii s důrazem na uživatelské potřeby na základě studia vztahů lidí a technologie. V roce 2008, po deseti letech práce, získala ve firmě titul Intel Fellow, označující nejlepší odborné zaměstnance. Díky úspěchům oddělení uživatelské zkušenosti, které vedla, získala v roce 2014 pozici viceprezidentky firmy. Genevieve Bellová si chrání své soukromí, veřejně přiznává pouze oblibu kávy flat white a zálibu ve fotografii.

Rozhovor Otakara Schöna s Genevieve Bellovou vyšel 14.1. 2016 v Hospodářských novinách. Přetiskujeme jej se svolením vydavatelství Economia.