Skip navigation

Společnost Intel a Micron Technology, Inc. představily technologii 3D XPoint™, nevolatilní paměť s revolučním potenciálem pro přístroje, aplikace nebo služby, které stojí na rychlém přístupu k rozsáhlým datovým sadám. Technologie nazvaná 3D XPoint je už ve stadiu výroby. Představuje obrovský průlom v oblasti pamětí a jde o vůbec první novou kategorii počítačové paměti od představení NAND flash v roce 1989.   

 

Exploze digitálních služeb a zařízení připojených k internetu generuje masivní objemy nových dat. Mají-li tato data být užitečná, je třeba je ukládat a analyzovat velmi rychle. Pro poskytovatele služeb a tvůrce systémů, kteří jsou nuceni při navrhování paměťových a úložných řešení hledat příznivý poměr mezi náklady, spotřebou a výkonem, je to velká výzva. Právě technologie 3D XPoint v sobě slučuje výkon, hustotu zápisu, výkon, nevolatilitu a cenové výhody všech paměťových technologií, které jsou dnes na trhu. Technologie je až tisíckrát rychlejší a má tisíckrát vyšší odolnost než NAND a desetkrát vyšší hustotu zápisu než běžná paměť.


NVM02.JPG

 

Po desetiletí počítačové odvětví hledalo způsoby, jak snížit časovou prodlevu mezi procesorem a daty a dosáhnout tak podstatně rychlejší analýzy. S novou třídou nevolatilních pamětí se tohoto cíle podařilo dosáhnout, což v oblasti paměťových a úložných řešení znamená skutečnou revoluci. Jednou z nejvýznamnějších překážek v moderní výpočetní technice je doba, kterou trvá cesta mezi procesorem a daty v permanentním úložišti. Novinka umožňuje rychlý přístup k obrovským datovým sadám, čímž přináší zcela nová uplatnění.

 

Digitální svět prudce roste – od 4,4 zettabytů digitálních dat vytvořených v roce 2013 po očekávaných 44 zettabytů v roce 2020 – a technologie 3D XPoint může proměnit tyto obrovské datové objemy v užitečné informace během nanosekund. Například prodejci mohou využívat technologii 3D XPoint k rychlejší identifikaci podvodů ve finančních transakcích; vědci např. ve zdravotnictví mohou rychleji zpracovávat a analyzovat větší datové celky v reálném čase, což urychlí složité úkoly jako genová analýza nebo sledování chorob.

 

Výkonnostní výhody technologie 3D XPoint mohou též usnadnit práci s osobním počítačem tím, že uživatelům umožní využívat rychlejší sociální sítě, lepší možnosti spolupráce i zážitky z hraní počítačových her. Nevolatilní charakter činí z této technologie též vynikající volbu pro řadu úložných aplikací s nízkou latencí, neboť při vypnutí zařízení nedochází k vymazání dat.


NVM03.jpg

 

Nový recept, architektura pro průlomovou technologii pamětí

Technologie 3D XPoint je výsledkem desetiletého výzkumu a vývoje. Jde o zcela novou technologii navrženou tak, aby uspokojila poptávku pro nevolatilní, vysoce výkonné, odolné a vysokokapacitní paměti za dostupnou cenu. Jde o zcela novou třídu nevolatilní paměti, jež významně snižuje latence a umožňuje uložení podstatně vyšších datových objemů v blízkosti procesoru. Tyto datové objemy jsou přitom dostupné v rychlostech, které dříve u nevolatilních úložných zařízení byly nepředstavitelné.

 

Inovativní architektura křížových bodů bez tranzistorů vytváří trojrozměrnou šachovnici, na níž jsou paměťové buňky situovány do průsečíku řádků, což umožňuje individuální přístup k jednotlivým buňkám. V důsledku toho lze data zapisovat i číst v malých objemech, což vede k rychlejšímu a efektivnějšímu procesu zápisu a čtení.

 

Další detaily týkající se technologie 3D XPoint:

  • Křížová struktura relé
  • Vrstvení
  • Selektor
  • Rychle přepínané buňky

 

Technologie 3D XPoint bude ještě letos testována u vybraných zákazníků, přičemž společnosti Intel a Micron už vyvíjejí konkrétní produkty, které jsou na této technologii postavené.


NVM01.JPG


Ještě před dvaceti pěti lety zde sídlilo ocelové srdce České republiky a centrum jedné z největších průmyslových aglomerací zemí za železnou oponou. Ostrava, dříve město uhlí a oceli, v uplynulých letech prochází obrovskou transformací: Národní počítačové centrum pod názvem Centrum excelence IT4Innovations je asi nejviditelnějším symbolem. V letošním roce, kdy bude dokončen, je zdaleka největší nejen v ČR, ale také 13. největším v Evropě. Díky celkovému výkonu na úrovni 1,5 PetaFlop se zařadil v žebříčku nejvýkonnějších superpočítačů TOP500.org na 40. místo na světě. Zároveň se jedná o největší evropskou instalaci koprocesorů Intel Xeon Phi.


HBRcTwD5qhWxF39Mp226yzCjSgygSndmWrweKTbcpkrhRqK9F3NbWFLpcd1xMy7dm[1].jpgBudova IT4Innovations. Zdroj fotografie: IT4I.cz

 

Ostravský Salomon tak jako 86 procent největších světových počítačů pohánějí procesory Intel

O výkon Salomona se starají dvanáctijádrové procesory Xeon E5-2680v3 s taktem 2,5 GHz a devět stovek akceleračních jednotek Xeon Phi 7120P. Celý klastr se skládá ze 77 tisíc výpočetních jader a k dispozici má 129 TB RAM a 2PB diskové úložiště.

 

Systémy používající technologie Intel tvoří 86 procent všech superpočítačů zahrnutých do 45. vydání seznamu TOP 500, jenž byl zveřejněn 13. července. Mezi novými systémy na seznamu tvoří dokonce 95 procent. Během méně než tří let od zavedení prvních produktů vícejádrové architektury, dosáhly systémy postavené na koprocesorech Intel Xeon Phi plných 17 procent agregovaného výkonu všech superpočítačů z TOP 500. Kompletní seznam superpočítačů je k dispozici na adrese www.top500.org.


Salomon_Top500_certificate.jpg

HPC jako odpověď na regionální ekologické hrozby - smog a povodně

Za vznikem projektu Národního počítačového centra stojí společně s dalšími výzkumnými institucemi Vysoká škola báňská - Technické univerzity Ostrava. Jejich cílem je vytvořit univerzální superpočítačové centrum, jehož výpočetní výkon a úložná kapacita by byla sdílena více subjekty ze sféry vědy, výzkumu, školství a subjektů z komerčních sektorů. High Performance Computing zde slouží jako účinný nástroj pro simulace, modelování a výpočty v nejrůznějších oblastech výzkumu, od molekulárního modelování po simulace klimatu a krizových situací.

 

Ostrava a jeho okolí je stále nadprůměrně vystaveno důsledkům těžkého průmyslu a nedostatečné dopravní infrastruktury, takže superpočítač a jeho výstupy směřují ke zlepšování kvality života a životného prostředí nejenom v tomto regionu. Ve službách ekologie je například modul vyhodnocování dopravního provozu v reálném čase: analýza momentálního stavu a jeho porovnání s historickými daty dokáže predikovat budoucí vývoj a zpětně ovlivňovat aktuální dopravní situaci na úrovni jednotlivých aut. Výsledkem bude snížení rizika vzniku kolon, které přispívají k znečišťování ovzduší ve městě. Systém rovněž dokáže simulovat právě znečištění ovzduší, ať už jako následek situací způsobených člověkem (doprava, exploze, apod.), ale také jako následek přírodních jevů (inverzní situace, výbuch sopky).

server3.jpg


Zhruba každých pět let dochází v ČR k povodním s výjimečnými následky, kde jen škody na majetku jdou do desítek miliard korun. Jen od roku 1997 povodně v ČR způsobily škody ve výši cca 142 miliard Kč (cca 7 miliard USD). Pokud by se nám díky prostřednictvím matematických simulací podařilo těmto krizovým situacím předcházet a řídit je, pak se o smysluplném vynaložení peněz za investici nedá pochybovat.

 

Dalšími významnými oblastmi výzkumu plánovanými v rámci Centra excelence IT4Innovations jsou například vývoj nových léčiv na bázi nanotechnologií, vývoj nových materiálů pro paměťová média, rozpoznávání hlasu, řeči a informací v obrazových datech, nebo vývoj nových algoritmů využitelných při návrzích průmyslových výrobků a jejich testov

Zařízení jako PC, notebooky či tablety, které mají procesor Intel Core i5, Core i7 nebo Core M ve verzi vPro, mají vlastnosti, umožňující dálkovou správu. Oč jde, je popsáno v článku Vyzkoušejte a nasaďte zdarma Intel Core vPro.

 

Technologie Intel vPro má tedy vestavěné možnosti správy na hardwarové úrovni a umožňuje i vzdálené přesměrování kompletního OS a systémové konzole GUI – přesměrování KVM (klávesnice, video, myš) bez podpory ze strany OS a aplikací, včetně přesměrování systémové konzole GUI na KVM u poškozeného (nebootovatelného) zařízení nebo s nepřítomným OS.

 

Pomocí technologie Intel vPro lze navíc přistoupit k novým diskům Intel SSD řady 2500 a vymazat vzdáleně jejich obsah. Součástí některých 3G modemů ve výrobcích firem jako Dell, Fujitsu, HP a Lenovo může být (ne vždy) GPS, která umožní počítač lokalizovat. Přitom všechna potřebná data mají být údajně uložena ve speciálním paměťovém čipu, který je velmi složité prolomit či zkopírovat.

Podívejme se na problém ze dvou stran: bezpečnostní a právní.
Jak reagovat na případné obavy, že nástroje vzdálené správy mohou být využity ke sledování uživatelů a zásahům do jejich soukromí či dokonce k průniku k datům v počítači se nacházejících?

Otázka první – vzdálená správa je vždy bezpečnostním rizikem, protože jsme více méně vydáni všanc tomu, kdo správu provádí. Můžeme ale ovlivnit řadu výchozích podmínek – zda to vůbec půjde, kdo to bude dělat a k jakým datům se dostane. Lze-li věřit popisu v článku Snadná a rychlá aktivace technologie Intel vPro, pak technologii vzdálené správy Intel vPro je třeba vědomě aktivovat. Je to tvrzení výrobce a nemohl jsem si jeho pravdivost ověřit. Jinými slovy – pokud bych si pořídil či byl mi zaměstnavatelem přidělen nový stroj, asi bych se měl zajímat o to, zda je vPro k dispozici a zda je aktivováno.

Druhou otázkou je, jaká data v takovém dálkově zpřístupnitelném stroji se budou nacházet a jak budou chráněna před neoprávněným přístupem. Předpokladem nejen pro stroje s možností vzdálené správy, ale dnes prakticky pro všechny stroje, by mělo být šifrování obsahu, např. Bitockerem nebo podobně účinným způsobem. Myslím, že každý má své důvody pro to, aby svá data chránil – firemní i soukromá.

A třetí otázkou je, kdo by měl vzdálený přístup provádět a proč. Je poměrně logické, že v případě podnikových zařízení bude chtít rozumně uvažující zaměstnavatel, aby nějaký administrátor požívající vysoké důvěry a oprávnění měl možnost řešit problémy uživatelů nacházejících se v podstatě kdekoliv, případně kdykoliv. A to včetně problému spočívajícího ve ztrátě nebo krádeži. K tomu má nejen morální, ale i zákonné právo, neboť je to jeho majetek a on by se měl o něj starat s péčí řádného hospodáře. A tím se dostáváme k pohledu právnímu.

Smejkal_vPro.JPG

Osobní vs. firemní
Je-li to můj počítač, mám právo na maximální kontrolu nad jeho stavem, čili nikdo bez mého vědomí by neměl mít možnost na něm spustit nějakou funkci, která by mohla vést k porušení mých vlastnických práv, práv na soukromí či jakýchkoliv jiných práv, chráněných zákonem. Zástupci Intelu tvrdí, že tomu tak je, a my jim musíme věřit. Konec konců, celá počítačová branže je postavena na důvěře, která není ve většině případů dokazatelná. Nikdo z nás neanalyzoval kód Windows, nezkoumal obvody a součástky v síťových prvcích např. od Huawei atd., ale přitom s nimi pracujeme a moc o tom nepřemýšlíme. A i kdybychom přemýšleli, nepomůže nám to.

V případě firemního počítače je tomu jinak. Jak jsem již uvedl, zaměstnavatel má právo a současně povinnost se starat o svůj majetek, a tím není jen hardware a software, ale i data v zařízení se nacházející. Data na firemním zařízení nepatří zaměstnanci, ale firmě, která je také zodpovědná za bezpečnostní politiku, tedy za způsob jeho užívání. Má tedy i právo sledovat, co se se zařízením děje a rozhodnout např. o jeho deaktivaci na dálku v případě podezření na protiprávní činnost kohokoliv. Nesmí ovšem překročit určité hranice. Podle mého názoru je třeba, aby uživatel byl předem a prokazatelně seznámen s tím, že zařízení je vybaveno nějakými speciálními funkcemi, které umožňují vzdálenou správu a/nebo sledování polohy. Je pak na něm, aby se podle toho zařídil. Pokud bude zaměstnanec ukládat na firemní zařízení svá soukromá data, pak je otázkou, zda tak činí v souladu s bezpečnostní politikou, pracovním řádem a dalšími směrnicemi zaměstnavatele, a v každém případě musí počítat přinejmenším s možností, že o ta data přijde. Zaměstnavatel ovšem v případě, že se k takovým datům dostane, musí šetřit soukromí zaměstnance; není tedy možné, aby s těmito daty jakýmkoliv způsobem nakládal (s výjimkou zákonné oznamovací povinnosti v případě podezření na spáchání trestného činu). Ale to už je zcela jiná problematika.

Východisko z dilematu
Co tedy říci závěrem? Vzdálená správa je dnes běžná záležitost, zejména ve firemním prostředí, pouze Intel vPro to činí možná lépe a sofistikovaněji, protože tuto vzdálenou správu posouvá dál tím, že je součástí samotného procesoru. Jen je třeba mít na paměti, že vymazání na dálku funguje jen u disků Intel SSD řady 2500. Možnosti vPro ale mohou podstatně zvýšit úroveň bezpečnostních opatření ve firmě, i když přítomnost GPS přináší jistá rizika pro toho, kdo zařízení má u sebe. Ale za osobou (obvykle druhého) pohlaví, s níž se chcete poveselit, je lépe chodit s lahví vína, než notebookem; věřte autorovi. A při únosu to může být nepochybně plusem.

Autor je univerzitním profesorem, soudním znalcem a nedávno mu vyšla obsáhlá kniha Kybernetická kriminalita.

Dne 14. července Microsoft oficiálně ukončí podporu pro Windows Server 2003. Společnost Intel se ve spolupráci s analytiky z IDC rozhodla publikovat dvoudílný seriál, v němž firemním zákazníkům vysvětlí, proč a jak by měli upgradovat.


IDC odhaduje aktuální instalační základnu platformy Windows Server 2003 na 1,5 milionu. Firmy nadále používající operační systém, který se záhy stane zastaralým, budou čelit několika problémům v oblasti výkonu, nákladů, zabezpečení, údržby a regulací pokud tedy do ukončení podpory neprovedou upgrade.


server3.jpg

 

Přinášíme deset výhod upgrade na vyšší systém podle IDC:


1) Snížení zranitelnosti systémů vůči útokům na data

Data nikdy nelze zabezpečit naprosto dokonale. Mohli jsme to vidět na několika příkladech medializovaných datových úniků, k nimž došlo v roce 2014. Nicméně i tato rizika lze zmírnit. Hackeři neustále hledají možnosti infiltrace do systémů a firmy, které budou nadále používat Windows Server 2003, nebudou mít bez podpory proti útokům na citlivá místa žádnou ochranu.


2) Eliminace rizika nekompatibility

Pokud firma z nějakého důvodu neprovede upgrade z Windows Server 2003, mohlo by to pro ni mít katastrofické důsledky, pokud by po 14. červenci došlo ke ztrátě dat. Navrhovaná evropská legislativa ochrany dat, jež by mohla vstoupit v platnost již počátkem roku 2016, přichází s pokutami za ztrátu dat až ve výši 5 procent globálního obratu. Výše sankcí se má odvíjet od míry zavinění ztráty dat přímo firmou. Právě používání zastaralého softwaru s sebou přináší riziko vyšší pokuty.


3) Nižší provozní náklady

Firmy se nevyhnou růstu nákladů, pokud budou používat Windows Server 2003 i po ukončení podpory. Ty by podle odhadů IDC mohly do roku 2018 vzrůst až na 80 procent celkových nákladů datového centra.

server.jpg


4) Zvolte flexibilní hybridní cloudovou infrastrukturu

Nejnovější verze Windows Server 2012 R2 nabízí několik možností řešení infrastruktury, přičemž pro mnohé firmy bude patrně nejatraktivnější hybridní cloud. IT oddělením nabídne vyšší míru flexibility, protože umožňuje pracovní zátěž  rozložit mezi lokální a cloudové servery. Kapacitu tak lze navýšit buď dočasně ve špičce anebo dlouhodobě, například pokud firma expanduje. Firmy rovněž mají možnost hostovat pracovní zátěž v cloudové službě.

 

5) Eliminace zbytečných plateb za drahou zákaznickou podporu

Zastaralá, nepodporovaná a nekompatibilní serverová infrastruktura bude mít za následek vyšší objem plateb za drahou zákaznickou podporu. Může to být také komplikace při získávání pojištění proti ztrátě dat a dalším následným ztrátám, anebo může toto pojištění být příliš drahé


6) Méně náročúdržba

Údržba serverů s Windows 2003 se bude neustále prodražovat, neboť bude stále obtížnější vyhledat kompatibilní náhradní díly a stejně tak bude ubývat školeného personálu. Nejnovější verze Windows Server je kompatibilní s monitorovacími nástroji pro datová centra, včetně teplotních čidel a správu chlazení, což přispívá k úspoře celkových nákladů. Pokud firmy nezaujmou nový přístup, pak náklady na práci spojené s ruční správou a administrací fyzických a zejména virtuálních serverů vzrostou podle předpokladů mezi lety 2013 a 2018 o plných 19 procent.

 

server2.jpg

7) Úspora času administrátora

Podle odhadů IDC aktuálně zaberou 80 procent času administrátora údržba a řešení vzniklých problémů. Windows Server 2012 nabízí lepší automatizaci provozu, která uvolní zaměstnancům ruce a umožní jim zaměřit se na vývoj nových nástrojů a aplikací.


8) Příznivější poměr spotřeba/výkon

V roce 2012 měly nejvýkonnější evropské systémy x86 140 000 jader a nabízely výkon zhruba 1 000 TFLOPs při spotřebě 4 500 KW. V roce 2015 se hustota jader zvýšila, takže systémy nyní mají až 460 000 jader a jejich výkon je 6 000 TFLOPs. Zvýšila se i efektivita hardwaru, který nyní spotřebuje při šestinásobném výkonu jen necelou polovinu elektrické energie (2 300 KW). Zvýšení hustoty komponent znamená, že ve stejně velkém prostředí lze provozovat vyšší počet virtuálních serverů. IDC Server Tracker zjistil, že v letech 2010 až 2014 vzrostl v západní Evropě průměrný počet jader na server z šesti na devět. Nejnovější verze Windows Server rovněž podporuje velké virtuální servery, které lze použít k provozování náročných aplikací.


9) Snížení nákladů na licence

Firmy, které již provozují vyšší počet virtuálních serverů, mají nyní příležitost ušetřit na nákladech za licence. Windows Server 2012 Datacenter edition dokáže snížit licenční poplatky proto, že nejsou účtovány podle serverových instancí, ale podle procesorových patic.


10) Využijte nejnovější aplikace

Upgrade z Windows Server 2003 umožní firmám provést aktualizaci na nejnovější verze aplikací. To jim zajistí lepší funkce, zabezpečení i správu. U aplikací, které nelze aktualizovat a migrovat, budou firemní uživatelé donuceni k ukončení životnosti produktu, který by mohl představovat bezpečnostní riziko.

Petr Koubský

Vzdušnou čarou

Posted by Petr Koubský Jul 2, 2015

Vývoj podnikové informatiky občas vypadá jako přehlídka marketingových sloganů anebo nepovedených koncepcí, to už si vyberte sami, vyjde to nastejno. Klient/server, downsizing, SOA, ASP, SaaS, cloud. BI/DW, data mining, Big Data. Obzvlášť to vynikne, když máte tu historii někomu souvisle a pokud možno logicky vyložit za použití dobové terminologie, což je úloha, před kterou občas stojím — když se právě nacházím v roli učitele. Při nevelké snaze by se z toho dal udělat komický výstup.

 

Marketingu se zajisté občas stane, že se střelí do nohy, tentokrát je v tom však trochu neprávem. I když — vlastně jsou to právě lidé od marketingu, kteří by měli umět vysvětlit ten příběh lépe! Co se dá dělat, vezmu to za ně.

SDI01.JPG

 

Informatika je vlastně velice jednoduchá. Celou to dobu jde jen o jedno: abychom měli po ruce všechna data, která zrovna potřebujeme, v podobě, kterou zrovna potřebujeme. Tečka. Zkuste si představit cokoli, co se v podniku dělá, od účetnictví přes CRM po řízení montážní linky v reálném čase a uvidíte, že se to do takové definice vejde.

Jenže k jednoduchému cíli často nevede jednoduchá cesta, leda prstem po mapě. V realitě se musíme vyhýbat neschůdným místům: bažinám, řekám, příliš strmým svahům. Zná to každý turista i stavitel železniční tratě.

 

S počítači je tomu úplně stejně. Vezměte si třeba datový sklad. To je vlastně pomocná a dočasná databáze, kam si stáhneme část dat z té hlavní a trochu jinak je uspořádáme. Přináší to nějakou výhodu? Ne – kromě jediné: umožní to bleskově odpovídat na analytické dotazy, což by jinak bylo, přinejmenším donedávna, zhola nemožné. Proto se také ty dvě zkratky píšou zpravidla pohromadě, BI/DW; smyslem datového skladu je umožnit odpovědi na analytické dotazy, tj. ta „business intelligence“, pro kterou nemáme český termín.

 

Data si tedy musíme napřed ořezat, aby jich nebylo příliš mnoho, a uspořádat tak, že otázky jsou víceméně zodpovězeny předem. Teprve pak lze manažerům předložit ten zázrak, který jim řekne, že divize A prodává čím dál tím míň Výrobku V a že by to mohlo souviset s rostoucím prodejem alternativního Wýrobku W. I pak to má pár háčků, například ty dotazy se musí předem vymyslet a naprogramovat a kdo by se najednou chtěl zeptat na něco jiného, bude si muset pár hodin nebo dnů počkat; anebo, že data nikdy nemůžete mít úplně aktuální, protože datový sklad většinou nejde plnit průběžně, ale řekněme jednou denně. Našlo by se toho víc, ale kdo to zná, ten to zná a kdo to nezná, toho to stejně patřičně nedojme.

 

SDI02.JPG

 

Je to zkrátka nedokonalé řešení. A je jediné možné, protože rovnou do kopce se nevyškrábete.

 

Ledaže byste měli sedmimílové boty... ale my přece žijeme v digitálním království, takže je máme! Výkon hardwaru, kapacity disků, přenosové kapacity; to všechno nám roste exponenciálně. Pravda, s vybavovací dobou pamětí nebo třeba rychlostí práce programátorů to tak slavné není, ale i tak platí, že můžeme přímočaře zdolávat strmější svahy než dřív. Přibližujeme se vzdušné čáře. Je klidně možné, že za pár let bude po starostech s datovými sklady: analytika nad plnými daty v reálném čase je už dnes možná...

...a je správná, protože věci se mají dělat tak jednoduše, jak to jen jde. Totéž platí pro mnoho dalších analogických situací.

 

Díky hrubé síle a hardwaru spěje informatika ke stále větší jednoduchosti. Přesněji řečeno, její složitost se přesouvá tam, kde se uživatele netýká: jednak do neuvěřitelně propracovaných procesorů a dalších polovodičových prvků, jednak do jemných fines nesčetných softwarových vrstev skrytých v pozadí. Tohle je pod povrchem. A nad ním: tady sbíráme data, tady využíváme znalosti, které v nich jsou netriviálně obsaženy. Tečka.

 

O tohle šlo vždy. Dnes začínáme odhazovat všechna ta dočasná lešení, opouštět klikaté cesty a kráčet rovnou za nosem. Ať žije Mooreův zákon, přátelé!